Narodila jsem se mámě, která mě nečekala. V 15 letech jsem odešla z rodných Jeseníků do Olomouce na gympl. Až zpětně jsem zjistila, že už toto byl můj první útěk z domu. V mojí rodině jsem viděla mnohé a několikrát jsem si slíbila, že takhle to dělat teda fakt nebudu😊. Pár let jsem jezdila po seminářích osobního rozvoje. Pracovala jsem na psychoterapeutické klinice své tchyně a získávala postupně velký rozhled a cenné zkušenosti. Po narození Karolínky jsem však začala strádat, cítit se osaměle a mizerně. Byli jsme na vrcholu „materiálního blaha” a já měla pocit, ze mám všechno, ale paradoxně nic. Po mnoha diskuzích, co dělat dál, vyhrála cesta na Bali. Je to velká cesta ve všech ohledech. Během ní jsme založili úspešný byznys, zplodili a porodili další dítě. Bali mi dávalo a dává každým dnem, měsícem i rokem velké vhledy do života. Jiný způsob přemýšlení a náhled na věc.

Velikou podporou nám je naše Bali rodina, milovaná Made (balijská vědma) a milovaný Komang (léčitel a přítel). Půl roku po narození Davídka jsem se cítila velmi vyprahlá a unavená, s pocitem, že jsem k ničemu. Začala jsem velmi špatně spát, trpět určitou formou deprese, vyhoření. Popadaly mě nesmyslné strachy. Takhle intenzivně to trvalo asi 3 až 4 měsíce. Made a Komang mi už dávno předtím předpověděli, že bych měla pokračovat ve svém poslání, pro které jsem se rozhodla, když jsem byla malá nebo už v bříšku, a udělat další krok k vývoji. Má duše mě volala po dalším kroku, ale já to nechtěla vidět. Na dně svých sil jsem jela k Made, která mě očistila, otevřela a mně se strašně ulevilo! Bylo to jako lusknutím prstu. Duše dosáhla svého, já se cítila úplně uklidněná, v přijetí a začala jsem zase dobře spát. Od té doby se můj dar léčit, pomáhat, vidět a cítit jinak než dřív stále prohlubuje a já sama se nestačím divit.